﻿
&names=date,name,shortName|
*,"13. (slovenská) Staffel Jagdgeschwader 52","13.(slow.)/JG 52"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"Letka 13 vznikla v lednu 1940 po reorganizaci slovenského letectva sloučením bývalé Letky 37 a části Letky 39.
V roce 1941 se Slovenský stát jako první spojenec Německa připojil k tažení proti Sovětskému svazu. Slovenská vláda věřila, že podporou Německa bude možné získat zpět území ztracená ve prospěch Maďarska po první vídeňské arbitráži v roce 1938.
Koncem června 1941 se jednotka začala přesouvat z domovské základny v Piešťanech na východní Slovensko. Bojové operace proti SSSR zahájila 7. července 1941 s hlavním úkolem podporovat pozemní síly slovenské armády, takzvanou Rychlou brigádu. Dále doprovázela německé průzkumné Hs 126. S československými dvouplošnými stíhačkami Avia B-534 se často střetávala se sovětskými I-15, I-153 a I-16. Kvůli nedostatku kvalitního leteckého paliva, náhradních dílů a také ztrátám způsobeným protiletadlovým dělostřelectvem počet bojeschopných Avií rychle klesal. Zbývající letouny byly staženy z frontových jednotek a 15. srpna 1941 se Letka 13 vrátila do Piešťan.
Po prvních zkušenostech z východní fronty se slovenská vláda rozhodla zakoupit vhodnější stíhačky jako náhradu zastaralých Avií; Německo nabídlo přebytečné Bf 109 E. Koncem února 1942 byl personál Letky 13 včetně 19 pilotů odeslán k Jagdgruppe Drontheim, umístěné v Dánsku na základně Grove, k výcviku na nových strojích.
Začátkem července se po dokončení výcviku v Dánsku vrátilo na letiště Piešťany deset Emilů. Třináct pilotů pokračovalo v pokročilém výcviku pod velením stotníka Ondreje Ďumbaly. Po závěrečných zkouškách na vojenské střelnici Malacky-Nový Dvor ve dnech 21.–25. září 1942 byla jednotka prohlášena za bojeschopnou.
Dne 27. října se jednotka znovu přesunula na východní frontu. Piloti přeletěli se sedmi Bf 109 E a jedním kurýrním letounem Praga E-241 a 4. listopadu 1942 dorazili na přidělené letiště Majkop. Zbytek pozemního personálu byl přepraven železnicí.
Dne 13. listopadu se Letka 13 stala součástí II./JG 52 jako 13.(slow.)/JG 52 a nahradila 15.(kroat.)/JG 52, staženou k přezbrojení na nejnovější Bf 109 G-2 a G-4. První vzdušná vítězství nad Kavkazem si nárokovala 28. listopadu v prostoru Tuapse. Jak se situace Němců v jižní části východní fronty zhoršovala, přesunula se Letka 13 v prvních lednových dnech 1943 na letiště Krasnodar.
Začátkem února 1943 se jednotka přemístila do Slavjanské. Po zahájení útočných akcí sovětského Jihozápadního frontu byla nucena znovu ustoupit, tentokrát na Krym. Dne 17. února piloti přeletěli se svými Friedrichy na letiště Kerč-IV.
Dne 17. března se jednotka přesunula na Kubáň, na letiště Taman. Byla přezbrojena na Bf 109 G-2 a opotřebované Friedrichy vrátila německým majitelům. Gustavy byly stejně jako Friedrichy slovenskému letectvu pouze zapůjčeny. Nesly standardní znaky Luftwaffe a jediným rozlišovacím znakem byla slovenská trikolóra namalovaná přes kužel vrtule. Dne 21. března získala Letka 13 své 50. vzdušné vítězství, když poručík Ján Gerthofer sestřelil bombardér Pe-2.
Dne 1. dubna se jednotka přesunula na letiště Anapa, kde zůstala do července 1943. Účastnila se nejprudších jarních vzdušných bojů nad Kubání a 27. dubna 1943 dosáhla svého 100. vzdušného vítězství.
Dne 7. července skončilo nasazení takzvané první garnitury stíhacích pilotů Letky 13. Celkem uskutečnila 1 504 bojových letů, absolvovala 206 vzdušných bojů a nárokovala 154 potvrzených a 16 pravděpodobných vzdušných vítězství. Nejúspěšnějším pilotem byl rotník Ján Režňák s 32 vítězstvími, následovaný rotníkem Izidorem Kovárikem s 28 a nadporučíkem letcem Jánem Gerthoferem s 26.
Letka 13 pokračovala v bojích nad Kubání až do 29. října 1943 s takzvanou druhou garniturou pilotů, která vystřídala veterány první garnitury. Přestože byla stále schopná boje, její výkonnost a morálka postupně klesaly. Přibývalo dezercí a sílily protiněmecké nálady; 9. září dva piloti s Bf 109 G-4 vybavenými novými radiostanicemi přeběhli k Sovětům. Velitel jednotky Jozef Páleníček v této době naléhal na slovenskou vládu, aby Letku 13 z bojových operací stáhla.
Od 12. září operovala jednotka z letiště Taman a koncem měsíce se znovu přesunula do Kerče. Od 12. října byla její poslední základnou na východní frontě Bagerovo. Z frontových operací byla oficiálně stažena 29. října 1943. Zbývající Gustavy byly předány Chorvatům z 15.(kroat.)/JG 52. Většina personálu se 12. listopadu 1943 vrátila domů na Slovensko.
Druhá garnitura uskutečnila celkem 1 100 bojových letů a nárokovala 61 potvrzených a 13 pravděpodobných vzdušných vítězství. Celkově piloti Letky 13 od října 1942 do října 1943 na východní frontě absolvovali 2 600 bojových letů a nárokovali 216 vzdušných vítězství.
Od 31. ledna 1944 se Letka 13 označovala také jako Pohotovostná letka 13. Jejím úkolem byla ochrana hlavního města Bratislavy. Od června 1944 se stala součástí protivzdušné obrany Říše, VIII. Jagddivision.
V tragickém vzdušném boji 26. června 1944 s doprovodnými Mustangy 52nd FG a Lightningy 82nd FG byl sestřelen jeden B-24 a poškozen jeden B-17 15th AF; Letka 13 ztratila tři padlé piloty, čtyři letouny byly těžce poškozeny a pouze jeden stroj se bezpečně vrátil. Po vypuknutí povstání proti Německu 29. srpna 1944 se někteří piloti s posledními dvěma Gustavy připojili k povstaleckému letectvu. Letka 13 v této době prakticky přestala existovat."|
